Příběhy našich produktů: Nikdy mi pod rukama nevyrostou dva totožné kousky – rozhovor se sklářkou Adélou Lakomou

Sklo, které v sobě nese příběh, detail i osobní rukopis. V rozhovoru s Adélou Lakomou, která tvoří pod značkou DOSENA, nahlédneme do světa autorské tvorby – od prvních skic až po finální tvar, který vzniká ve spolupráci se skláři i v tichu ateliéru. Jak vznikla váza vytvořená přímo pro UPoint a co všechno se v ní skrývá?

Jaký máte vztah k Olomouci?

I když pocházím a tvořím v Prosenicích u Přerova, do Olomouce jezdím často a velmi ráda – za kulturou, vzděláním i přáteli. Moje nejoblíbenější místo v Olomouci je univerzitní botanická zahrada. Je to takový můj klidný koutek uprostřed ruchu města.

Jak ve Vaší práci přistupujete k udržitelnosti a lokálnosti?

Upřímně – sklářský provoz je energeticky poměrně náročný. Nemám vlastní sklárnu, protože by to pro mě v současnosti nebylo udržitelné a ani bych nedocílila kvality skla, kterou potřebuji. Spousta lidí ale netuší, že i tady na Moravě máme sklárny – například ve Vizovicích, Valašském Meziříčí nebo ve Starých Hutích u Uherského Hradiště. S těmito sklárnami spolupracuji a nechávám si zde foukat výrobky podle vlastního designu.

Netvořím na sklad, takže vznikají jen kusy, o které je skutečně zájem. Pokud jde například o expedici výrobků, používám recyklované materiály. A sklo samotné balím – do čeho jiného než do sena.

Jaký Váš produkt mohou zákazníci najít v našem UPointu a co nám o něm povíte?

Jedná se o unikátní křišťálovou vázu, která byla vytvořena přímo na míru. Dívat se na věci z různých úhlů pohledu a mít otevřenou mysl – to jsou podle mě důležité prvky vzdělání a právě ty byly i mou hlavní inspirací při jejím návrhu. Váza byla foukaná ve sklárně při SUPŠ ve Valašském Meziříčí, odkud pochází i další skleněné produkty, které můžou zákazníci u vás v UPointu najít – například skleničky nebo karafy na vodu.

Design je střídmý a jeho kouzlo se skrývá v detailu. Kolem celého tvaru se vine ručně dekorovaná linka, která při určitém pootočení vázy zobrazí athénský štít – symbol, jenž je nedílnou součástí znaku univerzity. Když do vázy vložíte květiny, štít kytici pomyslně sváže. Pokud ji máte vystavenou a po čase se vám její pohled okouká, stačí ji jen pootočit a rázem získáte novou perspektivu.

Navíc při pohledu shora se na dně ukrývá písmennou část loga univerzity, která společně se štítem vytváří kompletní znak.

 

Jak jste se dostala k práci se sklem?

Když jsem si vybírala střední školu, rozhodla už první návštěva SUPŠ sklářské ve Valašském Meziříčí. Zaujalo mě, kolika technikami lze sklo zpracovávat a kolik podob mu můžu dát. Byl to nový, fascinující svět, který jsem chtěla objevovat.

Co byla první věc ze skla, kterou jste kdy vyrobila?

Myslím, že to byla sklenička, kterou jsme měli vyfouknout v rámci první klauzurní práce na střední škole. Dodnes ji mám doma a pohled na ni je docela úsměvný.

Pokud můžete, řeknete nám, jakou nejpodivnější věc si u Vás někdo objednal na výrobu?

To vím docela přesně – a není to tak dávno. Přišla objednávka na lahvičky na slzy do Japonska.

Mohla byste nám prosím popsat proces výroby Vašich autorských kousků? Od nápadu až k realizaci?

První zhmotnění mé vize se vždy objeví na papíře. Skicování je pro mě základ. 3D programy jsou skvělé, ale pro mě je tužka a papír nejupřímnějším způsobem vyjádření.

Pak přichází techničtější část – modely, výkres a výroba střihu pro formaře. Na základě těchto podkladů se vyrobí forma z bukového dřeva. Další část procesu už probíhá na huti, kde se skláři vzorujeme první kusy a ujasňujeme si například sílu střepu. Pokud vše vyjde dobře, může začít samotná výroba.

Tím ale příběh zdaleka nekončí. Tvar z chladicí pece putuje na brusírnu, kde je zbaven technologického přídavku – takzvané kopny – a zabroušen. Hrdlo je následně zapáleno plamenem, aby bylo příjemnější na používání, a v případě mých výrobků opět přechlazeno v peci.

Sklenička, váza nebo miska jsou na světě a nyní se přesouváme do mého ateliéru v Prosenicích. Zde každý kousek zdobím jemnými dekory technikou ručního gravírování. Používám nástroj podobný zubařské vrtačce, do kterého upínám diamantové brousky. Ty si hledají cesty sklem a narušují jeho hladký povrch.

Vznikají tak matné struktury a linky, které nechávám po tvaru volně rozkvétat. V každém tahu se odráží má aktuální nálada – a právě proto mi pod rukama nikdy nevyrostou dva totožné kousky.

Co Vás při Vaší tvorbě inspiruje?

Moji aktuálně největší inspirací je naše zahrada. Péči o ni jsem převzala po svém dědovi a pokud nejsem v dílně, většinou mě najdete právě tam – v té malé mikro džungli.

Možná je to trochu klišé, ale příroda a tradice jsou pro mě největším zdrojem inspirace.

Kde všude kromě UPointu mohou lidé najít Vaše produkty?

V Olomouci najdete mou tvorbu také v Mimokolektivu, kde soustředím jak větší vázy, tak nápojové sklo. Především pak na mých webových stránkách a sociálních sítích.

E-shop zatím nemám a většinu skla tvořím až na základě objednávky. Zákazník si tak může vzory do sad libovolně nakombinovat nebo si určit, jak bohatě chce mít sklo dekorované. Není problém přidat například logo, monogram nebo datum svatby – kromě gravírování totiž nabízím také techniku pískování.

Máte nějaký sen do budoucna, který byste si profesně chtěla splnit?

Jeden menší sen jsem si splnila už loni v létě, když jsem jela vzorovat do Nového Boru, který je takovou Mekkou českého sklářství. Byl to skvělý pocit a velká zkušenost.

Ve sklárně Novotný Glass jsme foukali objekty, které byly následně součástí Czech Design Weeku v Praze. To vnímám jako jeden z hlavních milníků své tvorby.

A do budoucna? To je asi trochu osobní. Přála bych si nebát se přijímat výzvy, které mě v mém řemesle potkají, a učit se překračovat vlastní komfortní zóny. Myslím, že právě to je v mém oboru základ – nebát se, zkoušet a experimentovat. Jak s materiálem, tak s výzvami, které nás v životě potkají.