Výroční rozhovor s osobnostmi UPointu

Vznik univerzitního obchodu nebyl jen během přes překážky. O pěkných i zajímavých momentech jsme si povyprávěli s Petrem Bilíkem, Radkem Palaščákem a Ondřejem Martínkem.

V čem vás UPoint nejvíc překvapil – ať už pozitivně, nebo negativně? Splnil UPoint vaši představu o studentském obchodě? 

Petr Bilík: Jistěže bylo i nadále nezbytné řešit mnoho problémů a překážek, a v tom byl i kousek zklamání. Téma udržitelnosti ještě nehrálo prim a leckdo předpokládal, že trička budou za stovku a zbytek zboží za padesát. Tak ale systém nemohl fungovat a odmítali jsme nabízet něco, co se během týdne rozpadne a my nebudeme řešit nic než reklamace. Navíc jsme spolupracovali s českými designéry a místními výrobci, čímž UPoint předběhl nejméně o pět let svou dobu. I nadále bude muset soupeřit s fakultními/katederními tendencemi „vyrobit si přes nejbližší agenturu čínský merch za pakatel“. Apeluji dlouhodobě na všechny, kdo se takto rozhodují, aby uvažovali jako jedna univerzita a jedna značka. Jen v tom je ostatně síla každého brandu. Miluju ten obchůdek téměř rodičovsky a jsem nadšený, že se skutečně povedlo něco, co bez výrazných úprav trvá a má platnost stále. Nesmírně nás kdysi těšily tuzemské i zahraniční univerzitní návštěvy: UPoint oslnil kolegy z absolventského oddělení v Oxfordu, z královské univerzity ve Stockholmu, nakonec i akademiky ze St. Andrews a mnoho dalších. Inspiroval řadu českých i slovenských univerzit a posunul a stále posouvá normy toho, jak může a měl by vypadat univerzitní merch.

Radek Palaščák: Nikdy jsem o něm nepřemýšlel jen jako o studentském obchodě. Cílovek byla řada – zaměstnanci, návštěvníci UP a města, ať má každý co s sebou na zahraniční cestu, konferenci… Sortiment jsme od začátku koncipovali tak, aby tam byly vysoce kvalitní výrobky, ale také produkty, které si může dovolit každý. V tomto ohledu určitě představu splnil a splňuje. Co je na UPointu nejlepší? Pořád mám dojem, že když do toho prostoru vstoupíte, tak je zřejmé, že tady dostanete kvalitu, které stojí v zádech 450letá historie. Tradiční, a přitom moderní.

Ondřej Martínek: Především v tom, že nikdy nezůstal jen kamennou prodejnou, ale je živým organismem, který se rok co rok posouvá dál a výš. Nejen co do obratu, ale také co do funkčnosti a rozmanitosti merche, který je dnes většinou udržitelný, lokální nebo vyvíjený ve spolupráci s absolventkami a absolventy univerzity. Ročně se zde konají desítky výstav, workshopů a besed. Důležitou roli hraje také v brandingu UP dovnitř univerzity, ať už díky vnitroobchodu, nebo díky spolupráci s fakultami a pracovišti na vývoji jejich vlastního merche.

 

Když se teď ohlédnete zpět, co byste udělali jinak? Je něco, co jste pro UPoint chtěli, ale dosud to nemá, nesplňuje, nepředstavuje? 

Petr Bilík: Na samém začátku bych k ústřední kolekci od skvělé absolventky Alex Monhart přece jen dal na pult i ta levná trička s obrovským, americky rozmáchlým logem, po kterých mnozí toužili. Ne, stejně bychom to neudělali. Nebo udělali?

Radek Palaščák: Na tohle nedovedu úplně odpovědět. Člověk má po deseti letech spoustu zkušeností navíc. Takže to hlavní je, že kdybych stál dnes u jeho vzniku, byl bych mnohem víc v klidu a byl si jistější, že je to zatraceně dobrý nápad.
Ale kdybych měl přece jen něco konkrétního zmínit – možná jedna z ne úplně naplněných ambicí byla, aby se z UPointu stalo takové studentské komunitní centrum – výstavy, přednášky, workshopy, akustické koncerty atd. Ale třeba taky, aby to bylo epicentrum dění ve dnech, kdy se na UP konají Dny otevřených dveří, Noci vědců… To ale současná dispozice současně moc neumožňuje. 

Ondřej Martínek: Asi bych spousty věcí udělal jinak, ale často jsem neměl moc možností je ovlivnit. Ať už v době pandemie, nebo ve chvílích, kdy byl UPoint mimo hlavní priority vedení univerzity. O to víc jsem rád za poslední tři roky, kdy UPoint vede skvěle fungující tým ve složení Marie Hanušová, Markéta Tomanová a Sindy Študentová. Podařilo se nám společně zrealizovat desítky úspěšných produktů, zredukovat a stabilizovat nabídku obchodu, posílit jeho komunitní funkci a plnohodnotně se věnovat vnitroobchodu a vývoji merche na zakázku pro jednotlivé součásti UP. Samostatnou kapitolou je pak pop-up prodej na promocích a jiných akcích nebo velmi úzká spolupráce s Vydavatelstvím UP a nově i s Fresh UPy.
A co mi chybí? Určitě bych ocenil pobočky UPointu v dalších městech!

 

A na závěr, kde byste chtěli vidět UPoint za dalších 10 let? Kam by podle vás měla směřovat jeho cesta?

Petr Bilík: Měl by být ideálním místem pro setkávání všech, kdo chtějí zažívat radost ve spojení s naší univerzitou. Měl by si udržet kvalitu, vkus, humor a hravost.

Radek Palaščák: Myslím, že by nebylo úplně správné, abych do toho svým bývalým kolegům mluvil. Dělají to totiž dobře. UPoint se tehdy v roce 2015 stal jedním ze symbolů návratu maloobchodu do centra města, které se dost vylidnilo po otevření Šantovky. Přemýšleli jsme, že by se univerzitní obchod stal třeba iniciátorem „shopping nights“, tedy že by měly i obchody v centru ve vybraných dnech otevřeno dlouho do noci a okolo toho by se konaly další eventy a program. Tak třeba se vydá UPoint i tímhle směrem. Ale třeba už je tenhle trend „mimo“ a budou to úplně jiné věci.

Ondřej Martínek: Na prvním místě bych asi jmenoval personální posílení UPointu. Co do počtu zaměstnanců si obchod stojí už deset let stejně, ale agenda a objem práce se zpětinásobily. Nápadů a vizí je spousta, ale bohužel jsme aktuálně limitováni především personálně.

 

Od samotného začátku fungování UPointu zajišťuje jeho provoz tým dvou zaměstnanců – vedoucí manažer a asistentka prodeje. V každodenním chodu navíc významně pomáhají brigádníci, kteří jsou vždy vybíráni z řad studentů a studentek Univerzity Palackého. Klíčový vliv na směřování obchodu mají právě vedoucí, kteří určují nejen výběr sortimentu a styl komunikace, ale i celkovou atmosféru místa. Proto jsme se s nimi ohlédli za tím, jak UPoint vnímali v době svého nástupu i jak se s ním rozloučili.

S jakou vizí jste do UPointu přicházeli? Je nějaká vize, kterou se vám nepodařilo naplnit? 

Lenka Matoušková: Otevřít a uvidíme!

Anna Jánská: Je to už dlouho, ale myslím, že jsem, jako všichni, přicházela s nějakým ideálem, ze kterého jsem někdy musela ustoupit, někdy byl zase překonán. Pamatuji si, že jsem například na svůj přijímací pohovor vymýšlela velkou sportovní kolekci, třeba na jógu a obecně na různé „běžné“ sporty… jenomže, on ten UPoint prostě není nafukovací, ať jsme se snažili, jak jsme se snažili. 

Marie Hanušová: UPoint jsem přebírala docela hekticky, v době, kdy se delší dobu hledalo vhodné vedení obchodu. Vizi jsem tedy nějak moc dopředu neplánovala, ale zpětně vidím, že mojí vizí bylo dodat UPointu mladší nádech – zapojovat více brigádníky, otevřít se více spolupracím a celkově vycházet vstříc požadavkům univerzity.

 

Jak se UPoint proměnil během vašeho působení? Na co jste nejvíc pyšní? 

Lenka Matoušková: Ze staveniště v krásný obchod. Že jsme otevřeli a uviděli.

Anna Jánská: V tuhle chvíli pořád držím titul „nejdéle sloužícího vedoucího“, takže času na různé změny bylo bohatě. Kromě různého zboží, které bude stejně přicházet a odcházet, bylo asi největší změnou dovybavení nábytkem v sekci oblečení, kde jsem mohla také realizovat své vlastní „designérské ambice“, a pak také očištění výloh od polepů a pořízení figurín – pamatuju si, jak jsme se jich s týmem ještě několik týdnu po jejich pořízení lekali, než jsme si na ně zvykli. A taky stále aktuální web/e-shop, který jsme aktualizovali vlastně díky covidovému útlumu. Wireframy budoucího webu jsem kreslila v lockdownu na podlaze na rodném statku, stejně jako jsem si kreslila „obrázky“ celé své dětství. Kromě toho myslím, že jsme zvládli hodně mistrně přestěhovat externí sklad.

Marie Hanušová: Mění se stále – nejvíce viditelné změny jsou určitě rekonstrukce zadní části UPointu, která proběhla letos v lednu. Taky se nám podařilo vyměnit pracovní stoly a prodejní pult, aby se nám lépe pracovalo.

 

Jaký produkt ve vás zanechal největší stopu (pozitivně i negativně)? Je nějaký předmět, co z UPointu používáte dodnes? 

Lenka Matoušková: Módní kolekce UniWearCity – nosím ji dodnes a téměř denně.

Anna Jánská: Hned po svém nástupu jsem soustředila veškerou energii na vytvoření spotřebních (jídelních a kosmetických) sad, myslím, že obecně je to nejlepší možný dárek ve stylu Chytré horákyně. Obecně jsem proces vymýšlení nových produktů milovala, i když šlo třeba jen o vybírání nových propisek. O to větší radost jsem samozřejmě měla vždycky z těch kreativnějších úkolů, když jsem se mohla podílet na designu. No a negativně… zuby jsme si asi dost vylámali na sportovní kolekci… UP věcí mám doma celkem dost, ale popravdě? Suverénně nejoblíbenější produkt je černá dotyková propiska – nejlepší propiska, kterou jsem kdy držela v ruce. Těch jsem si pořídila do forty plnou hrst.  

Marie Hanušová: Velkou stopu ve mně rozhodně nechalo rozšíření udržitelné sekce – ať už to byly ledvinky, zvonky na kolo, nebo čaj Sonnentor, vždycky mi to tak nějak hezky zapadne. Vzpomínám si, jak jsem jako malá se sourozenci vždy čekala na tátu, jak přijede z konference a přiveze nám „dárečky“, které ale téměř vždy končily v koši, protože byly buďto nekvalitní, nebo ošklivé. Tomu bych se v UPointu chtěla vyhnout – vyrábět předměty udržitelně, kvalitně a lokálně… aby naše dárky nekončily v koši.

 

Co byste chtěli v UPointu vidět – třeba za pár let? Kdybyste mohli UPointu něco popřát do dalších let, co by to bylo? 

Lenka Matoušková: Další generace absolventů, kteří se rádi při návštěvách Olomouce zastaví.

Anna Jánská: Hlavně bych byla ráda, aby udržitelně rostl. Nemusí se nutně nafukovat, nemusí se kde co měnit, ale pro „kaizen“, jak jsme tomu procesu díky jednomu brigádníkovi, studentu japanistiky, říkali, je prostor vlastně denně.

Marie Hanušová: Ráda bych podpořila komunitní funkci UPointu, dopřát mu trochu víc studentského života, víc studentských akcí. A taky bych upřímně přála všem budoucím vedoucím pevné nervy, protože pracovat v UPointu je jízda!