Petr Bilík: UPoint byl inspirován skotskou „kolébkou golfu“

Petr Bilík je od roku 2014 prorektorem pro vnější vztahy UP a duchovním otcem univerzitního informačního centra a obchodu UPoint. V rozhovoru se vrací k tomu, jak myšlenka na založení UPointu vznikla a jaká je filozofie a koncept celého obchodu.

 

Co Vás k myšlence konceptu univerzitního obchodu přivedlo? V ČR totiž podobný obchod před 5 lety neměl obdoby.

Jsem spíše duchovní porodní bábou, protože zásadním iniciátorem byl rektor univerzity, profesor Jaroslav Miller. Ale je fakt, že o skvělém obchodu jsme uvažovali ještě před možností ho realizovat. 

Jako proděkan pro projektové řízení a komunikaci na FF UP jsem se dlouhodobě trápil s jakoukoliv propagací fakulty. Vizuál univerzity byl zastaralý, dostupné dárkové předměty v „made in China“ kvalitě, situace se dlouho nehýbala kupředu. Dokonce jsme zvolili dočasný fakultní vizuál a začali provizorně vyvíjet vlastní merch. S některými kreativci mezi studenty (Kristýna Erbenová, Matěj Dostálek, Alex Monhart) jsme snili sny o kráse a kvalitě, o nových trendech ve světě, o možnostech univerzity přijít s čistým stylem a inovacemi. Navštívil jsem navíc prestižní skotskou univerzitu v St. Andrews, kde mimochodem vznikl golf, a v jejich obchůdku se mi zastavil dech: Budova integrovaná ve starobylé centrální ulici, kvalita materiálů a „golfový“ minimalismus, čistota formy a vkusná nápaditost.  

Tento zážitek byl naprosto určující, takto jsme chtěli vidět Olomouc a její univerzitu.

 

Bylo obtížné najít pro takovou odvážnou vizi na půdě UP podporu?

Dříve to bylo takřka nemožné. Pokud se o novém obchůdku uvažovalo, tak měl být tuším v Šantovce, hlavním faktorem byla cena výrobků, marketingové aktivity byly provizorní a intuitivní. Za velkých komplikací se pak díky Michalu Malackovi chystala modernizace vizuálního stylu, což byla předzvěst obratu. Upřímně přiznávám, že ve chvíli, kdy jsem byl osloven s možností pracovat po boku tehdy nastupujícího rektora profesora Millera, okamžitě mi v hlavě vytanulo St. Andrews, jeho „university shop“ a celková úroveň prezentace školy. Byl to hlavní důvod, proč jsem na tuto nabídku kývnul. Profesora Miller k tématu přistupoval se stejnými předpoklady jako já a promítal do svých představ své zkušenosti z Oxfordu a jiných světových univerzit. Jako rektor neuvažoval o “možnosti”, ale rovnou rozdal jasně definované úkoly s šibeničním termínem: změnit komplexně vizuál univerzity, převléct webové stránky, modernizovat média a vybudovat špičkový obchod, na nějž se budou jezdit dívat z českých i zahraničních univerzit. Do roka a do dne…

 

Jak dlouho trvaly přípravy k otevření? A jak vůbec přípravy probíhaly?

V první fázi jsme hledali prostory. Naší vnitřní podmínkou bylo, že chceme zkultivovat historický dům a oživit centrum, přitom ale vyjednat udržitelnou cenu. Asi na čtvrtý pokus po mnoha jednáních jsme si podali ruku s velmi vstřícnými majiteli Domu U Černého psa, kde najdete zbytky pradávného zdiva a jenž má pozoruhodnou a členitou minulost. Patří k jedné z nejhezčích staveb v olomouckém centru a od první návštěvy jsme toužili využít jeho genius loci tak, aby v něm nebyla další slevová sámoška nebo fast food.

Dalším úkolem byla architektonická studie: Z oslovených ateliérů se nám velmi líbila práce zdejšího studia Ječmen, které předtím moderně, velmi citlivě a autenticky zpracovalo muzeum v Lošticích, zároveň ale bylo schopno přijít s dynamickým a čerstvým designem, který bude kompatibilní s unikátní kulisou a její lokalitou.  

 

S kým jste na přípravě na půdě UP spolupracovali? Kolik lidí se na přípravách podílelo?

Především byl jako projektový manažer zapojen Radek Palaščák, nad oblečením se sešli Matěj Dostálek s Alexandrou Monhartovou s jejím týmem, mnoho impulzů přinesla rovněž studentka, fotografka Kristýna Erbenová. Velmi dbali na čistotu a minimalismus, nechtěli jsme jít cestou americké křiklavosti. Zásadním aspektem byla udržitelná slow fashion – vše se navrhovalo i šilo v České republice, byl promýšlen každý detail včetně ekologické stopy, což jsou trendy, které se prosazují teprve nyní. 

 

Jak jste vybírali první dodavatele? Měli jste před očima nějaký produktový koncept či vzor?

Prakticky veškeré zboží bylo a stále je spojeno s absolventským podnikáním, s ekologií, s lokálním prostředím. Každý vzorek jsme dlouhodobě zkoušeli, abychom neměli reklamace, aby se svět nezaplňoval zbytečnostmi s minimální životností, což byl typický nešvar univerzitních prezentací.

 

Jak vznikla myšlenka vlajkové autorské kolekce UniWearCity?

Pojmenování a koncept značky vytvořil nynější ředitel Pevnosti poznání Matěj Dostálek, a to s představou, že bude kolekce vlastní a autonomní módní značkou. Vsadili jsme na studentku filmové vědy Alexandru Monhartovou, z níž se už tenkrát stávala módní ikona a dnes už jí nezpochybnitelně je. Mezitím jsme ale zjistili, že sama značka by potřebovala vlastní marketing, na to jsme tak úplně neměli kapacity a popravdě jsme museli sortiment doplnit i o levnější zboží na základě prvních reakcí. UniWearCity ale je a zůstane pilířem obchodu a rovněž vyjádřením ideje a postoje univerzity, s níž UPoint vznikl.

 

Vzpomínáte si na slavnostní otevření? Jaký to pro Vás byl zážitek?

Vzpomínám si do naprostého detailu. Obchod jsme vybavili krásně znějícím audiosystémem a při otevření UPointu během festivalu AFO, kdy je v Olomouci nejvíce hostů, měla hrát tak trochu s nadsázkou skladba We Are the Champions následovaná přiléhavější písní Heartbeats v jemném Gonzálesově podání. Venku stály davy zvědavců včetně novinářů, první vedoucí obchodu, paní Matoušková, chystala přípitek a já jsem spolu s nábytkáři postupoval do hloubky obchodu s fénem v ruce a snažil se v posledních sekundách přilepit grafické prvky, které dorazily se zpožděním. Poslední se povedly upevnit ve chvíli fanfáry znějící od vchodu. Utekl jsem zadními dveřmi a přimíchal se do proudu vstupujícího do UPointu a teprve potom vítal návštěvníky. Fyzicky jsem se chvěl z proběhnuvšího stresu a práce, kterou jsme kontinuálně UPointu věnovali několik měsíců a kdy jsme ze staveniště vytvořili něco, co najednou působilo téměř dokonale. Byla to mimořádná euforie, která pokračovala celý týden AFO, když do UPointu proudily stovky zájemců z celého světa.  

 

Jak se díváte na UPoint dnes, po 5 letech jeho existence? Drží se původního konceptu a směřuje podle Vás správným směrem?

Myslím, že původní idea udržitelnosti, lokálnosti a „příběhu“ téměř veškerého zboží byla dokonce prohloubena. Netýká se už jen textilu, ale i medu, čokolády, kávy, vína, bloků, nožíků i českého granátu. Jsem velmi spokojen s vedením obchodu, naprosto si v těchto východiscích rozumíme. Dokonce bych řekl, že je UPoint už pět let předvojem teprve nyní nastupující vlny. Ano, museli jsme udělat i řadu ústupků, ale myšlenka i čistá image jsou v UPointu přítomné stále stejně. Byl jsem vloni „na kontrole“ v St. Andrews a ve srovnání jsme tentokrát dopadli, řekl bych, víc než dobře.