Od samého počátku je filozofií UPointu nabízet předměty, za jejichž vznikem stojí absolventi Univerzity Palackého. Proto se i výroby luxusních univerzitních špendlíků a broží ujala olomoucká rodačka Eliška Pecháčková, která studovala na zdejší pedagogické fakultě. Ačkoliv pochází ze známé olomoucké zlatnické rodiny Konečných, nebylo vždy úplně jisté, že se vydá ve stopě svých rodičů. O tom, jak si k tvorbě šperků pod vlastní značkou Elazolo nakonec našla cestu a čím se její tvorba odlišuje, říká víc v rozhovoru pro blog UPointu.
Na Univerzitě Palackého jste vystudovala učitelství pro střední a umělecké školy. Věděla jste už tehdy, že chcete pokračovat v rodinné tradici výroby šperků?
Popravdě ne. Měla jsem pocit, že u rodičů ve firmě neposedím. Od mala jsem za tím viděla velkou dřinu, trpělivost a znalost zlatnického řemesla. Až když jsem po UP vystudovala ještě scénografii na JAMU v Brně, získala jsem větší odvahu pustit se výroby vlastních šperků.
Pomáhala jste vyrábět šperky ve vašem rodinném zlatnictví už jako malá?
Ne, to ne, spíš jsme si s bratrem zkoušeli různé věci. Třeba protahovat drát, bouchat kladivem nebo vyřezávat lupínkovou pilkou do plechu – pamatuju si třeba nedořezaného zajíčka z Disneyho. Místo louskání ořechů jsme doma zase seděli kolem stolu a vytahovali z uzávěrů na řetízky ocelové pružinky.
Říkáte, že vaše práce je o dokonalosti v nedokonalosti – co to konkrétně znamená? Jaké techniky používáte a čím se vaše šperky odlišují od jiných?
Pracuji s metodou ztraceného vosku. Vyrobím si voskový model, který se potom zasádruje. Vznikne tak negativ, forma pro odlití. Voskový model ale zaniká, takže každý šperk je jedinečný. Dále nejčastěji používám techniku cast not set. To znamená zatavování kamenů přímo do voskového modelu (šperku) při odlévání, zatímco tradičnější technikou se provádí fasování kamenů až po odlití. Začala jsem s tím čistě náhodou, když mi kamarád donesl skleničku s českými granáty a já s nimi začala jsem experimentovat. Tak se dostávám k té dokonalosti v nedokonalosti. Kameny se mi často ve formě uvolní, najdou si svoje místo někde jinde, a často je tedy šperk více méně dílem náhody. Je pro mě důležité ponechat v procesu výroby přirozený podíl náhody, pracovat spontánně a uvolněně. Když dojde k bezděčnému splynutí automatického pohybu rukou a nahřátého vosku, který si sám hledá svůj tvar, je to vzácný a neopakovatelný moment. To je pro mě dokonalost nedokonalého. Nakonec následují různé povrchové úpravy jako zlacení nebo patinování.
Pro Univerzitu Palackého jste vyrobila luxusní špendlíky/brože, můžete nám o nich něco říct? Pro koho jsou podle vás určeny?
Vytvořila jsem třicet modelů, vzniklo třicet jehlic. Každý kus je absolutně jedinečný originál, žádná sériovka. Zadáním bylo vytvořit luxusní reprezentační předmět univerzity, který má ale zároveň nějakým způsobem zapadnout do nabídky UP merchandise. Snažila jsem se, aby brože nějak vyjadřovaly univerzitu, takže bylo celkem nasnadě pokusit se napodobit tvar univerzitního loga. Ten tvar už je ale tak specifický, že nemělo smysl nic moc dalšího vymýšlet, takže jsem kameny zatavila tak, jak jsem zvyklá a jak to zároveň nejvíce charakterizuje mou tvorbu. Vycházela jsem ze znaku univerzity, vykouslého štítu, a kameny jsem do něj zatavila, jak mě to zrovna napadlo. Po zhotovení zkušebního modelu jsem byla se svým mužem a dětmi v Pevnosti poznání. Klukům se moc líbil obří mozek a mně došlo, že struktura na šperku vlastně vypadá jako neuronová síť. Univerzita vlastně je taková neuronová síť, ne? Jdem tam o potkávání lidí a myšlenek. Náhoda to zase trefila přesně (smích).
Vytvořila jsem dvě varianty – v jedné je stříbro pozlaceno a doplněno o syntetický rubín, ve druhé jsem stříbro popatinovala a doplnila o zirkon.
Jsou určeny především do klopy saka. Nosit je můžou jak dámy, tak pánové. Je to šperk a ty jsou zvyklé nosit spíš ženy, ale díky formě, kterou šperkům dávám, řekněme takové syrovosti, je můžou bez problémů nosit i muži, třeba i jako jehlici do kravaty.
Co vás na vaší práci nejvíce baví?
Že mohu vedle věcí, které se opakují, dělat stále něco nového. Baví mě asi ta kreativita samotná a vtip. Řekněme, že mě baví, když se bavím a když to pak baví i ty ostatní.
Máte nějaké plány do budoucna? Co bude s vaší značkou Elazolo?
Chtěla bych se výrazově trošku posunout a vyrábět barevnější šperky, třeba technikou smaltování. Teď jsem ale hodně zaneprázdněná svou mateřskou rolí a velkou výzvou je pro mě třeba už jen vlastní web.
V UPointu nabízíme Brož – špendlík UP.
